MŮJ PŘÍBĚH

Kdo jsem?

Dnes mě každý zná jako zdravou, sebe-vědomou ženu. Ráda sportuju, miluju cestování, moře, ale i turistiku v přírodě a dlouhé procházky lesem. Dalo by se říct, že žiju život jaký jsem si vždycky přála, možná i o něco lepší, než jsem si vůbec kdy dokázala představit.

Po mnoha letech trápení a hledání informací, po spoustě absolvovaných workshopů a AHA momentů, jsem se rozhodla věnovat se tématu zdravého pánevního dna. Věřím totiž, že nikdy není pozdě začít a žít znovu plnohodnotný a spokojený život ve svém těle.

Můj příběh aneb proč zrovna pánevní dno?

Když si představím sama sebe před lety, byla jsem mladá maminka a měla jsem na první pohled všechno, co jsem si kdy vysnila - dvě krásné zdravé děti, manžela, byt, auto - ale trápila mě věc, kterou nikdo nevěděl. Bylo to moje tajemství. Styděla jsem se za to. Po dvou porodech jsem měla zdravotní problémy způsobené poklesem pánevního dna.

Jediné řešení - operace

První porod nebyl zrovna procházka růžovou zahradou. Trošku se zkomplikoval a nakonec došlo na porodní kleště. Už tehdy vznikly první potíže, které se pak dalším těhotenstvím jen prohloubily. Jediným řešením, které se nabízelo byla operace - plastika dělohy.

Měla jsem strach, ale věřila jsem, že to pomůže. Bohužel to nedopadlo podle mých představ. Ani po operaci jsem už nemohla sportovat tak, jak jsem byla zvyklá. Vadily mi otřesy při běhání nebo rychlejších kardio aktivitách a o skákání na trampolíně s dětmi jsem si mohla nechat jenom zdát. Stále jsem cítila tlak a nepříjemný pocit "tam dole" a měla pocit, že se mi chce na záchod snad 100x za den.

Samozřejmě se to podepisovalo i na intimním životě. Nevěřila jsem si, připadala jsem si nečistá a "pokažená".

Ztracená a zoufalá

Cítila jsem se naprosto ztracená a sama. Styděla jsem se o tom mluvit, protože jsem neznala nikoho, kdo by řešil podobné potíže (dnes už vím, jak moc jsem se mýlila!).

V porodnici mi po porodu poradili pouze cviky na zavinování dělohy a na otoky nohou. Učili mě, jak nakojit miminko. O pánevním dnu téměř nic. S miminkem bylo tolik starostí, že jsem si vlastně ani neuvědomovala, že bych se měla starat taky o sebe. Byla jsem strašně unavená a jediné co jsem řešila, byly poporodní kila. Pánevní dno? Musíš si zvyknout. Tak to prostě je.

Po druhém porodu to bylo to samé v bleděmodrém. A bohužel ani po té operaci mi nikdo neřekl, že by bylo fajn pánevní dno trochu posílit a vrátit do kondice. Myslela jsem si, že operace stačí. Že se to vyřeší samo. Že jsem vlastně udělala všechno, co jsem mohla.

Nechala jsem to být. Přijala jsem to jako daň za mateřství a užívala si děti. Pořád jsem se soustředila jenom na to, abych měla zase ploché břicho jako předtím. A začala chodit do posilovny. Zvedala jsem těžké činky a myslela jsem si, že pro sebe dělám to nejlepší. Místo toho jsem si systematicky ubližovala. Pánevní dno trpělo velkou zátěží a můj stav se zhoršoval.

Cítila jsem se čím dál méně komfortně. Neustálá potřeba dojít si na WC mě omezovala prakticky pořád a všude. Gynekolog mi na základě popisu mých problémů diagnostikoval hyperaktivní močový měchýř a nasadil léky. Ale moc to nepomáhalo.

Na každém výletě jsem pořád jen hledala, kde je tam WC. Turistika v lese plném lidí byla noční můrou a přitom procházky v přírodě miluju! Jet s dětmi lyžovat? Krutý trest. Chlad moje potíže stupňoval a tak jsem jen stála pod kopcem a neustále odbíhala na WC. Začala jsem se takovým akcím vyhýbat.

Cestování na dovolenou byla další těžká zkouška. Letadlem to ještě bylo docela v pohodě. Když jsme jeli autem, zastavovali jsme skoro každou hodinu, všichni se mi smáli, ale brala jsem to s humorem a zvládli jsme to. Cestu autobusem si ale nedovedu vůbec představit. Byl to pro mě totální stres.

Co bylo velmi nepříjemné a vyčerpávající, bylo nutkání na WC v noci. Vstávala jsem klidně 3 - 4x za noc a špatně pak usínala. Den co den. Nebylo se čemu divit, že jsem pořád tak unavená.

A tak jsem si řekla DOST!

Nová cesta - rozhodla jsem se to změnit

A tak jsem si jednou řekla, že takhle už dál žít nechci. Došlo mi, že samo se to rozhodně nespraví a že pro to budu muset něco udělat. Tak jako u všech zdravotních potíží a nemocí zkrátka neexistuje žádná zázračná pilulka, kterou si vezmete a jste v pořádku. Je na čase stát se tvůrcem svého života.

Přestaň se stydět a vyhledej pomoc!

Prvním krokem bylo pátrání na internetu a v časopisech. Pročítání článků odborných i neodborných, hledání diskuzí žen s podobnými problémy atd. Tehdy jsem narazila na svůj první kurz pro ženy po porodu, kurz Ivy Fiškandlové.

Problém byl, že kurzy probíhaly jenom v Praze - ok, s tím si asi dokážu poradit - ale hlavně to, že byly vždycky okamžitě po vyhlášení nových termínů plné. Nějakým zázrakem se mi po několika měsících podařilo se na jeden z těch kurzů přihlásit! Tenhle kurz byl pro mě naprosto zásadní. Tolik AHA momentů, tolik kousků skládačky, které do sebe najednou začaly zapadat!

Domů jsem odjížděla s pocitem, že to zvládnu a že "to" spravím. Byla jsem odhodlaná cvičit 4x denně a asi tak po měsíci a půl jsem na sobě viděla první výsledky. Byla jsem šťastná, že to funguje a ještě nějakou dobu jsem poctivě cvičila.

Postupně pak ale, jak už to bývá, jsem začala ubírat a ubírat, až jsem nakonec cvičila jen jednou za čas. Můj stav se nijak nezhoršoval a tak jsem měla za to, že už to nemusím řešit. Ale pletla jsem se.

Vytrvalost a trpělivost růže přináší

Začala jsem cvičit podle ní a přidala cviky, které jsem znala z dřívějška. Bavilo mě to. Bavilo mě, že to funguje a že je to lepší. Najednou jsem měla potřebu o tom mluvit s kamarádkami, chtěla jsem se pochlubit, jak se mi ulevilo a zjistila jsem, že zdaleka nejsem jediná, kdo řeší tyhle "holčičí" problémy.

Nejsem v tom sama!

V podstatě každá z nich se mi pak svěřila s nějakým problémem po porodu. Tehdy jsem si řekla, že je velká škoda, že je tohle téma takové tabu. Že se vlastně spousta žen trápí (každá sama) zbytečně. Řešení existuje a chce to jen trochu odhodlání!

Nemusíme nosit každý den intimku, abychom měly pocit, že nás to případně zachrání před trapasem. Nemusíme se nechat omezovat tím, že neustále kdekoliv hledáme, kde je tam WC. Nemusíme se vyhýbat společenským akcím, protože se necítíme komfortně. Nemusíme každý měsíc trpět bolestivou menstruací. Nemusíme si pořád stěžovat na bolest beder.

Moje cesta ke změně

V té době jsem nastoupila zpátky do práce. Po pěti letech na mateřské dovolené. Bylo toho na mě docela dost, ale pořád jsem si říkala, že to zvládnu. Práce, vyzvednout děti ve školce, domácnost, vaření a do toho dvakrát týdně posilovna. Klasický kolotoč, znáte to.

Po nějaké době jsem zjistila, že už dál nemůžu. Sice jsem pomalu získávala zpátky svoji předporodní postavu, ale byla jsem pořád unavená, nepříjemná a bez energie.

Došlo mi, že tohle nejspíš není ta správná cesta. A tak jsem přestala dřít v posilovně a našla jsem si lekce jógy, abych trochu vykompenzovala všechen ten stres.

A zamilovala jsem se.

Nová láska - jóga

Jóga mi změnila život od základů. Ne, nepřeháním. Bavilo mě to, šlo mi to samo. Líbil se mi ten pocit klidu a pohody po lekci. Čistá hlava. A navíc jsem zjistila, že se cítím skvěle ve společnosti ostatních žen. Vyhovovala mi změna mužské energie, ve které jsem do té doby většinu dne byla (ať už v práci nebo v posilovně), na jemnou ženskou energii. Bylo mi v ní tak dobře!

Najednou jsem věděla, že tohle je to, co potřebuju nejvíce. A protože jsem cítila, že jóga je více než jenom "cvičení" a že do ní chci proniknout hlouběji - rozhodla jsem se, že si udělám radost a dovolím si, zaplatit si lektorský kurz. Šla jsem do toho s tím, že si chci rozšířit obzory, poznat více celou filozofii kolem jógy a zlepšit svoji praxi. Neměla jsem v plánu jógu předávat dál.

Během kurzu se ale všechno změnilo. Tohle si přece nemůžu nechat pro sebe! Měla jsem chuť pomáhat ostatním ženám. Celý kurz jsem si strašně užila. Byl to krásný půlrok plný ženské energie, nových prožitků a zjištění o sobě samé. Rozhodla jsem se, že to zkusím. Budu lektorkou. Celý kurz, včetně závěrečné práce, jsem zaměřila právě na pánevní dno.

Jóga pro zdravé pánevní dno

Po dokončení kurzu jsem začala vést lekce ve studiu Blanka, kam jsem do té doby chodila, coby klientka. Spojila jsem Hatha jógu, která mě svou nádherně pomalou plynulostí oslovila nejvíce, se cvičením pro zdravé pánevní dno.

Měla jsem strach, jak mě klientky přijmou a jestli bude o mé lekce vůbec zájem. Ukázalo se, že můj nápad byl velmi dobrý. Lekce byly plné, klientky vypadaly spokojeně. Měla jsem radost, že můžu sledovat jejich pokroky. Že jim třeba můžu pomoct vyhnout se všem těm peripetiím, kterými jsem si prošla já sama.

A pak přišel nápad, napsat E-book a pomoct dalším ženám, které třeba ve svém okolí nemají nikoho, kdo se tématu pánevního dna věnuje nebo se ještě stydí řešit svůj problém osobně a tato forma jim bude příjemnější. Usilovně na něm pracuji, aby byl co nejsrozumitelnější a byly v něm všechny důležité informace. 

Pánevní dno

Téma pánevního dna provází každou ženu po celý život. Je centrem, ve kterém se ukládají veškeré naše emoce, spojené se vztahy, s naší sexualitou a partnerstvím. Dokáže ovlivnit naši náš cyklus, průběh naší menstruace, umožňuje nám prožívat rozkoš, stát se maminkami. Bezpochyby si zaslouží naši pozornost a péči.

Ať už řešíte jakýkoli problém spojený s touto oblastí, věřte, že má řešení a že to řešení je možná jednodušší, než si myslíte. Dobrá zpráva je taky to, že nikdy není pozdě! Dostat pánevní dno do kondice můžete v jakémkoli věku, ať už jste rodila před rokem nebo dvaceti lety.

Kdo mě zná, tak ví, že když do něčeho jdu, tak na 100%. Absolvovala jsem nespočet workshopů a kurzů o této tématice. Nasbírala jsem tak spoustu zkušeností a informací, které teď ráda šířím dál. Nemusíte podstupovat nepříjemná vyšetření a brát léky, které vlastně nepotřebujete. Touhle cestou jsem šla já a věřte, že to opravdu nechcete a nemusíte zažívat.

Mým cílem je usnadnit vám vaši cestu za zdravým a pohodovým životem. Přála bych každé z nás, abychom se v jakémkoli věku mohly cítit žensky a přitažlivě. Abychom měly rády samy sebe a své tělo. Abychom mohly žít naplno a s chutí!

Ne nadarmo se říká, že pokud je šťastná žena, je šťastná celá rodina.

Pokud vás můj příběh oslovil nebo jste v něm našly samy sebe, nechejte se inspirovat............